Hypoglykemie, tedy pokles hladiny cukru pod určitou hodnotu, je nepříjemný pro všechny. Pro diabetiky je ale více než to – je nebezpečný. A to jak kvůli aktuální ohrožení „tady a teď“ (kdy diabetikovi kvůli ztrátě kontroly nad sebou samým přímo hrozí pád, nehoda či neschopnost se zorientovat), tak z dlouhodobého hlediska. Při opakovaných a neřešených hypoglykémiích se totiž zvyšuje riziko srdečně-cévních onemocnění i poškození mozkových funkcí od mírné změny kognitivních funkcí, změn chování a poruchy osobnosti až k rozsáhlému poškození mozku. Kromě strachu o zdraví jsou hypoglykemie spojené se studem a obavami před širším okolím i diabetologem – otevřený vztah s lékařem a společné hledání příčin a nejvhodnějšího řešení jsou přitom základem prevence hypoglykemických komplikací.
Zatímco organizmus „nediabetika“ se dokáže s poklesem cukru v krvi vyrovnat sám, u diabetiků je to jinak. „V těle zdravého jedince je hladina krevního cukru udržována v poměrně stálém rozmezí, u diabetika je tato rovnováha porušena. Většina hypoglykémií je provázena nepříjemnými klinickými příznaky, které mohou být velmi různorodé. Pacienti s diabetem mají jak fyzické projevy, například pocení, třes, křeče, bolesti hlavy a poruchy zraku nebo jemných pohybů, tak psychické. Mezi druhé z uvedených může patřit nesoustředěnost, snížení psychické výkonnosti, zmatenost až agresivita. Pro laiky mohou tyto projevy připomínat opilost,“ popisuje, co se odehrává při probíhající hypoglykémii v těle diabetiků MUDr. Jana Psottová z diabetologické ambulance v Praze.
Jak se diabetici při hypoglykemiích cítí?
- „Nedokážu se soustředit při učení, bojím se hypo u zkoušek, lidé si mohou myslet, že simuluji.“
- „Jsem v tu chvíli v panice.“
- „Mám strach, že se ztrapním před kolegy.“
- „Mám strach, že mi nikdo nepomůže. Okolí je lhostejné.“
- „Bojím se, že udělám chyby v práce nebo povím, co nechci. Navíc jsem mimo i další den.“
- „Nevím, co bude, až se proberu. A zároveň se bojím, že se už neprobudím.“
Jeden příběh mluvící za vše
Jak obtížné je žít stále s myšlenou, že může přijít hypoglykémie, ukazuje příběh paní Dany: „Cukrovkář nemůže na vše zapomenout ani během dovolené s all inclusive. Skvěle jsem se nasnídala, ke svačině si dala sacharidy v podobě limonády a byla přesvědčená, že pohlídat 2,5letého syna Vítka u bazénu zvládnu. Propustila jsem manžela a šla dělat ‘záchranu do bazénu‘. V tom se mi zatmělo před očima, začala jsem cítit pot, ruce se začali třást. Zachvátila mě panika. Nutně jsem potřebovala sladké a hrozně jsem se bála, že nestačím Vítka z vody vyndat, samotného jsem ho v bazénu nechat nemohla. Táhnu ho za sebou a vidím, jak se mě bojí, začíná plakat a netuší, co se to děje. Dojdu jenom na kraj bazénu a sesouvám se na schody. Do bufetu už nedojdu a nikdo netuší, co se děje. Co když usnu nebo jen nezvládnu vstát a Vítek skočí zase do bazénu? …tentokrát to manžel stihnul. Ale co příště?“
Mluvteohypo.cz
Téma hypoglykémií je základem edukační kampaně „Mluvte o hypo“. Jejím cílem je upozornit na nebezpečí hypoglykémií a důležitost řešit toto téma s lékařem. Na stránkách www.mluvteohypo.cz najdou (nejen) diabetici nejen informace o příznacích, příčinách, následcích a léčbě, ale také příběhy diabetiků a test, díky kterému uvidí, zda je čas řešit téma „hypo“ s odborníkem.
Pomoc existuje
Hypoglykémie prožívají i diabetici 2. typu, kteří jsou léčeni léky nebo kombinací léků s inzulinem. Počet hypoglykémií a jejich závažnost se spolu s přechodem na inzulinovou léčbu v minulosti zvyšovaly a je obecně vyšší u diabetiků 1. typu (u nichž není jiná než inzulinová terapie možná). Nové moderní léčivé přípravky tento handicap snižují a zmenšují riziko hypoglykémií i v případech, kdy diabetici ideálně nepřizpůsobí užívání inzulinu (jeho načasování a dávkování) plánované fyzické aktivitě a času a složení jídla.
Mnoho lidí s diabetem považuje hypoglykémie za součást svého života. Prevence hypoglykémií a dobrá kompenzace diabetu ale není možná, pokud ke svému zdravotnímu stavu pacienti-diabetici nepřistupují zodpovědně. Důležité je, aby oni sami hledali možné příčiny hypoglykémií a společně se svým diabetologem se zaměřili na jejich řešení. „Naším společným cílem je naučit se s hladinami a jejich možnými výkyvy pracovat co nejlépe. Existuje zde také možnost upravit léčbu a zvolit takovou, která pokud možno případné výkyvy kompenzuje,“ uzavírá MUDr. Jana Psottová z diabetologické ambulance v Praze.
