Treska pestrá patří mezi nejčastěji lovené ryby světa. Není proto divu, že se i v českých domácnostech stala synonymem pro mořské ryby. Redakce časopisu dTest poslala do laboratoře 18 vzorků mražených tresek ve formě filetů a tzv. filé, aby zkontrolovala jejich chuť, obsah rybího masa a také nežádoucích látek.
Kupujeme hlavně mražené, mořské ryby
Ačkoli patří Česká republika k tradičním producentům sladkovodních ryb, na zdejší spotřebě to znát není. Podle údajů z roku 2017 jsme zkonzumovali průměrně 5,4 kg rybího masa, z čehož většinu, téměř 4 kg, představovaly ryby mořské. Průzkumy také ukazují, že i když spotřebitelé čím dál víc přicházejí na chuť chlazeným rybám, v nákupních košících stále ještě převažují ryby mražené.
Zaměřeno na tresku
„Rozhodli jsme se proto zohlednit tyto trendy, a do testu jsme zařadili mraženou tresku – a to v podobě filetů a filé, tedy masa slisovaného do pravidelných bloků,“ vysvětluje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest. Redakci dTestu zajímalo, zda a jak se osm vzorků filetů a deset vzorků filé liší po stránce chuti nebo obsahu masa – teoreticky by se totiž měly různit pouze vzhledem, protože v obou případech by mělo jít o čisté rybí maso.
Ochutnávka dopadla dobře
Odborná ochutnávka dopadla vcelku úspěšně, při hodnocení se ukázalo, že obě kategorie výrobků spolu dokázaly držet krok – filety získaly v průměru 74 %, porcované filé pak 77 %. Hodnotitelé se zabývali jak vzhledem a vůní mražených a rozmražených kusů ryb, tak následnou, a pro všechny vzorky totožnou, úpravou na elektrickém grilu, aby se mohl posoudit vzhled, konzistence, chuť a vůně. Nejvíce bodů v této části zkoušky získalo filé Albert Treska aljašská, za všechny sledované parametry si odneslo jedničku a žádnou kritickou připomínku. Výrobky na opačném konci žebříčku měly problémy s chutí či konzistencí.
Obsah masa a vody
Druhá část testování měřila obsah rybího masa. Při jeho zpracování se totiž do masa může dostat přebytečná voda. Filety z tresek přirozeně obsahují asi 80 % vody a k ní se může navázat další během omývání. Dříve se objevovaly i případy záměrného přidávání vody a docházelo tedy k šizení zákazníků. Laboratoř zkoumala množství rybího masa nepřímo výpočtem z naměřených hodnot obsahu bílkovin, tuku, popela a vody, a ověřovala, jakému množství teoretického „průměrného“ masa naměřené hodnoty odpovídají. Nejlepší parametry mělo filé Mylord Premium Aljašská treska, v kategorii filetů pak Lidl/Ocean Sea Alaska Pollock Fillets. Příliš nízké hodnoty byly zjištěny u filetů Penny/Grand Mare Filety z aljašské tresky (88 %) a Frigo Aljašská treska (76 %). Oba dva produkty si za klamání zákazníků odnesly nedostatečné hodnocení.
Bezpečnost zkoumaných vzorků
Poslední část testování se zaměřila na bezpečnost jednotlivých vzorků. Laboratoř zkoumala přítomnost těžkých kovů, tedy olova, rtuti, kadmia a arzenu. Tyto nežádoucí prvky se do rybí svaloviny mohou dostat ze životního prostředí skrze potravu. Výsledky nezavdaly žádné důvody k obavám. Množství olova, kadmia a rtuti se u všech výrobků pohodlně vešla do předepsaných limitů. Pro arzen limity aktuálně neexistují, ale ani jeho obsah nebyl nijak znepokojující.
Informace na obalech vs. pravda
Jak už to u dTestu bývá, kontrolovaly se i informace uvedené na obalech. Zvláštní pozornost se věnovala dodržení deklarované čisté hmotnosti výrobku. Balení se nechalo volně rozmrazit, aby se rozpustila případná ledová glazura, a poté se převážilo samotné maso. „V ideálním případě by měla váha ukázat stejné číslo, které uváděl obal. Ne vždy tomu tak ale bylo. U pětice filetů a dvou filé byla skutečná váha nižší. Ve všech případech se ale rozdíl po zohlednění nejistoty měření vešel do 6% záporné hmotnostní odchylky tolerované vyhláškou,“ uzavírá Hana Hoffmannová výsledky testu.
